Celková cena:
0,00
Počet položek:
0

Cukrovka - Diabetes Mellitus

Nové přístupy k řešení změn glukózové tolerance

Zdraví člověka agresivně omezuje nejenom rychlý technologický rozvoj civilizace, ale i hektický způsob života, utváření si iluzorního hodnotového žebříčku, nesprávná konzumace stravy, nedostatek pohybu i cíleného odpočinku.
V řadě nepříjemných chronických onemocnění se již dlouhá léta vyjímá cukrovka - diabetes mellitus, jež v návaznosti na průvodní disharmonie vytváří nepřehlédnutelné subjektivní potíže.
Rozsah glykémie je nesmírně veliký a výrazně ovlivňuje kvalitu života člověka, jenž ve skutečnosti neví jak a proč se stal obětí této nemoci.
Existuje několik pojetí cukrovky - diabetes mellitus a několik forem jejího léčení. Část odborníků tvrdí, že cukrovka - diabetes mellitus je nemoc neléčitelná a proto „léčí“ pacienta tak, že se snaží nemoc tzv. stabilizovat a učí ho s ní žít. Jiní odborníci tvrdí, že tato nemoc je léčitelná, avšak ji rozdělují do několika stadií, ve kterých je léčení bez obtíží reálné do takové míry, že člověk může současně řešit i ostatní průvodní disharmonie.
Zatím nejúspěšnější poznatky jsou ověřené zkušenostmi lékařů, léčitelů, poradců, dietologů a harmoniérů, kteří se pokusili nad touto nemocí vítězit pomocí celostního, tedy komplexního přístupu k člověku.

Přední odborníci Endokrinologického ústavu v Praze a specialisté na diabetes mellitus v knize „Časná stadia cukrovky - diabetes mellitus“ tvrdí, že: „Z patofyziologického hlediska je nutno si uvědomit, že metabolismus glukózy a sacharidů vůbec je neoddělitelnou součástí celkových metabolických dějů, u nichž nelze hodnotit jednotlivě metabolismus sacharidů, lipidů a proteinů. Z klinického hlediska je důležité, že závažné poruchy v oblasti metabolismu jedné složky se projeví i v poruchách dalších metabolických dějů. To vysvětluje komplexní změny metabolismu i diabetu a naopak poruchy metabolismu sacharidů u celkových onemocnění, kde primární je porucha metabolismu lipidů nebo proteinů. Vzájemné souvislosti neexistují samozřejmě pouze za patofyziologických stavů, ale tvoří integrální metabolickou síť za normálních fyziologických podmínek. Pouze proto, že vztahy jsou natolik komplexní, že jsou z hlediska klinické medicíny dosti nepřehledné, je vhodné dělit problematiku na jednotlivé dílčí části, např. na metabolismus sacharidů a jeho regulaci.“
Je pozoruhodné, že žádné z oficiálních lékařských pracovišť se komplexně nevěnuje člověku tak, jak by si zasloužil, a byť speciální pracoviště, vytrhává z kontextu při práci s pacientem jednu a nebo dvě disharmonie, které se snaží svým specifickým způsobem řešit.
Situace dochází tak daleko, že každé jednotlivé pracoviště má svůj způsob diagnostikování pomocí buď přístrojů, které člověka energeticky dovedou značně „rozhodit“ a nebo pomocí několika druhů senzitivních kontrastních látek, na jejichž základě se dají stanovit různá stadia choroby. Všechny tyto klasické a standardní postupy zásadně ovlivňují pacientův zdravotní stav, většinou negativně. Například při diagnostikování IDDM (inzulín-detendentní diabetes mellitus, inzulín-detendetní zn.- závislost na inzulínu) experti tvrdí, že: „…nejperspektivnější se zdá být v současnosti anti-GAD 65 pro svou vysokou senzitivitu i specifiku, metodickou standardnost i relativní ekonomickou dostupnost. Proto jí dávají přednost před stanovením C peptidu a ICA.“
Irisdiagnostika umí s naprostou přesností ne odhadnout, ale určit v jakém stadiu je u člověka nejenom cukrovka - diabetes mellitus, ale už i časná změna glukózové tolerance, ale především se dají určit příčiny, jež by mohly v budoucnosti takovou disharmonii spojenou se změnou glukózové tolerance vyvolat.

Při hledání příčin vzniku cukrovky - diabetes mellitus I. a II. typu, medicína uvádí různé ovlivňující faktory a jeden z těch, který jako názor odborníků přetrvává u obyvatelstva je, že rozhodujícím faktorem jsou geny a tedy cukrovka je, jak říkají lidé, nemoc vrozená.
Je potěšující, že v současnosti medicína a její výzkumy zpochybňují tento fakt jako rozhodující a uvádějí, že „ … jsou známé lokalizace různých genů, které regulují sekreci a účinnost glukoregulačních hormonů, aktivitu enzymatických systémů zapojených do sacharidového metabolismu, aktivitu glukózových transportérů atd. V běžné praxi jsou tyto již prokazatelné odchylky pouze vzácnou příčinou diabetu a jejich detekce je náročná.
S rozšiřujícími se znalostmi o lidském geonomu a s tím spojené zdokonalování diagnostických metodik, bude zřejmě tato cesta nabývat na významu.“
Nejnovější diagnostickou metodou, která spolehlivě dokáže detekovat nejenom časná stadia změn glukózové tolerance, ale i prvotní příčiny jejich možného vzniku, je irisdiagnostika.
Tato metoda je osvědčená a prověřená mnoha lety úspěšného zkoumání nejenom stovek klientů disharmonie ve změnách glukózové tolerance, ale i v oblasti zkoumání příčin, jež vyvolávají disharmonie především v lidském nitru, v psychice a následně v celém organismu.
Irisdiagnostika je komplexní přístup ke všem nedělitelným součástem člověka, tedy k jeho duchovní, energetické, jako i k jeho fyzické stránce existence.

Diabetogenní vlivy

Z klinického hlediska jsou známé nejrůznější diabetogenní vlivy, jenž podle současných oficiálních výzkumů vytvářejí podmínky pro vznik onemocnění cukrovka - diabetes mellitus. Patří sem:

1. některé endokrinní endopatie
2. vliv věku
3. obezita
4. metabolický syndrom X
5. diabetogenní vliv hypertenze a aterosklerózy

Nejnovější výzkumy, které jdou vlastní cestou a používají odlišné metody než oficiální věda, prokazují na několika stech klientů výsledky pozorování, že primární a zásadní vlivy vyvolávající změny glukózové tolerance a následně vzniku cukrovky - diabetes mellitus I. a II. typu tkví především v rámci obecné roviny, v nedostatečné ochranné ozonové vrstvě planety, čímž se vytváří větší prostor pro intenzivnější průnik radioaktivního záření na podmozkovou žlázu hypothalamus, která produkuje látky endorfiny.

Tento proces vyvolává u člověka pocit vnitřního –  egoistického uspokojení, což má za následek utlumování vnitřních regulátorů jednak imunitního systému, tedy T-buněk – tlumící buňky. Dále v rámci tvorby inzulínu v Langerhansových ostrůvcích slinivky břišní jsou utlumované podobnými hormony jako jsou endorfíny tzv. somatostatiny D-buňky jako regulátory tvorby inzulínu v B-buňkách.

V případě, že jedinec má oslabený organismus i několika dalšími disharmoniemi, což nemá mít žádnou souvislost se změnami glukózové tolerance, je nasnadě, že může začít fungovat spouštěč disharmonie cukrovka - diabetes mellitus, a tím je nejčastěji především strava, tedy nesprávný výběr, kombinace, čas konzumace, úprava apod.

Součástí tohoto procesu je postupné nabalování nových disharmonií vlivem nedostatku při vstřebávání cukrů, krev a míza se stávají hustší, metabolismus je značně pomalejší a tak mohou vznikat některé endokrinopatie, přidává se v rámci této disharmonie obezita, nastávají diabetogenní vlivy, hypertenze a ateroskleróza, postupně se vytváří metabolický syndrom X, tedy inzulinoresistence, hyperinzulinemie, dyslipoproteinemie a hypertenze. Samozřejmě celý průběh vzniku diabetes mellitus od časného stadia ovlivňuje i věk člověka.

Vznik onemocnění cukrovka - diabetes mellitus ovlivňuje především přístup samotného člověka k prevenci možného vzniku této disharmonie a přístup školní medicíny k samotnému léčení cukrovky - diabetes mellitus.

„Klinické zkušenosti ukazují, že se dosti často vyskytuje cukrovka - diabetes mellitus u osob klinicky zdánlivě zcela zdravých a bez nápadné rodinné zátěže diabetem. Nelze proto spoléhat pouze na přítomnost uvedených rizikových faktorů (které popisuje oficiální věda – pozn. autora) a je nutno hledat genetické a klinické známky zvýšeného rizika, tj. průkazy genetické zátěže a hledání dalších genetických markerů vhodných pro klinické využití.“

Vznik a vývoj autoimunitního zánětu

Autoimunitní zánět jako již 3. stadium budoucího možného vzniku cukrovky - diabetes mellitus, je stadium, jenž se nedá zachytit žádným ze způsobů, které využívají klasické diagnostické metody.

Je to období, od něhož až za několik měsíců nastává prokazatelně změna glukózové tolerance a mohou se objevit první příznaky časného stadia tohoto onemocnění.

Irisdiagnostika dokáže odhalit ještě 2 předcházející stadia, tedy prapříčiny možného vzniku diabetes mellitus  před vznikem tzv. autoimunitního zánětu.

Autoimunitní zánět vzniká při násilném vyřazení z funkčního „provozu“ D-buněk jako regulátorů, jenž jsou součástí procesu při tvorbě inzulínu, kdy B-buňky imunitního systému a T-buňky tzv. výkonné buňky a pomocné buňky jsou bez dozoru tzv. tlumících buněk.

Dá se to přirovnat k policejnímu aparátu, jenž  nemá nad sebou žádné velení a nebo tzv. vnitřní policii, která kontroluje a usměrňuje policii výkonnou. Když neexistují regulační systémy, v tu chvíli policie jako ochranný systém své spoluobčany nechrání, ale napadá je a oslabuje.

Tímto způsobem dochází v organismu k oslabování zdravých tkání a buněk, tedy k jejich napadání dříve ochrannými buňkami imunitního systému. Při této disharmonii imunitního systému na tom kterém konkrétném místě lidského organismu dochází ke změnám energetických hodnot, jež vznikají střetem buněk imunitního systému s ostatními zdravými buňkami a tkáněmi, což se projevuje zánětem v dané lokalitě.

Když se tato situace uskuteční v pankreatu, tedy D-buňky jako regulátory v Langerhansových ostrůvcích, jenž jsou součástí roztroušeného endokrinního systému tlumící v rámci anabolického procesu v imunokompetentních buňkách funkci imunitního systému i v dalších buňkách organismu včetně buněk maligních, má tedy cytostatický efekt.

Somatostatin je hormon, který se tvoří v zadní části tzv. klenby mozku, jenž obepíná thalamus. I když je často lokalizován v zažívacím systému, jeho tvorba i jeho funkce tlumícího hormonu je podobná tvorbě i funkci endorfínů, jež jsou produkovány v hypothalamu.

Oba tyto hormony se dají nazvat jako vnitřní opiáty regulačních buněk. Vznikají, jak již bylo předesláno, na základě radioaktivního záření ze slunce skrze ozónové díry, čímž se člověk stává  méně citlivým a místo reakcí na základě citů, reaguje na pocity povýšeného ega. Povýšené ego ve svém  omezeném rozsahu vytváří iluzorní představy  pro řešení zásadních problémů člověka. Člověk se v iluzorních představách uspokojuje s nejméně složitým řešením zásadních problémů, tedy často se chová k řešení problému odmítavě, tedy s jistým stupněm zlosti a nenávisti vůči okolí, které mu podle ega tyto problémy způsobuje a na druhé straně při zdánlivém vyřešení problému se dostává do jistého stavu radosti, ale problém zůstává v realitě nevyřešený. Stav nespokojenosti a nenávisti, stejně tak jako protipól – vysoký stupeň radosti, vyvolává v hypothalamu, jako i v klenbě mozku, v její zadní části vzruchy neuronů, jež ovlivňují tvorbu hormonálních působců, tedy v hypothalamu endorfínů a v klenbě somatostatinů, jež se cestami nervového systému dostávají jako opiáty objevující se na  jednotlivých orgánech na nervových zakončeních k již zmiňovaným regulačním buňkám imunitního systému a tvorbu inzulínu.

Endorfíny a somatostatiny působí podobně jako léky, které mají cytostatickou funkci. V podstatě to znamená nejenom utlumování, ale při dlouhodobém působení těchto cytostatik – opiátů působí jako vypínání, tedy vyřazení z „provozu“ regulačních buněk, jenž jsou signály na pomoc člověku například při bolesti či zánětech a nebo při změnách glukózové tolerance dávajíc najevo tvořící se zdravotní problém.

Rozhodující vlivy při vzniku cukrovky - diabetes mellitus

Neoddělitelnou součástí metabolických dějů, jenž vytvářejí podmínky pro vznik zásadních změn glukózové tolerance, jsou dva základní vlivy.

Za prvé je to náhlá změna ve vědomí člověka podmíněná trvalou iluzorní představou o potřebě majetnického vztahu k něčemu a nebo k někomu. V momentu, kdy chce někdo a nebo něco tento majetnický vztah násilně přerušit, vzniká stresová situace.

Za druhé na onu stresovou situaci navazuje řada nervových procesů a změn, které vyvolávají v nervových zakončeních slinivky břišní přímo v Langerhansových ostrůvcích acetylcholinu, katecholaminů a peptidů, jenž spolu s dalšími působky utlumují činnost B-buněk, tedy tvorbu inzulínu a jeho účinnost. Na druhé straně stimulují sekreci glukagonu, který je považován za klasický stresový hormon.

Tato disharmonie vytváří podmínky pro postupnou neschopnost vstřebávání cukrů, čímž dochází k negativním změnám v glukózové toleranci. Tím se vysvětluje diabetogenní činnost endorfinů a somatostatinů, tedy látek které ovlivňují činnost Langerhansových ostrůvků.

Zásadně nový přístup k řešení disharmonie cukrovka - diabetes mellitus I. a II. typu

Vzhledem k nové analýze příčin vzniku cukrovky - diabetes mellitus I. a II. typu od časných stadií až po inzulínovou závislost IDDM je nutné řešit především sekundární příčinu vzniku, a tou je vztah nemocného k Sobě samému, ke svému způsobu myšlení a konání.

Primární příčinu nelze řešit individuálně, protože je to problém současné vyspělé civilizace, především průmyslově vyspělých států, jejichž exhaláty narušují celistvost ochranné ozónové vrstvy planety.

Úspěšné řešení sekundární příčiny je možné v průběhu 1-2 let tím, že pomocí informací dáme člověku postiženým cukrovkou - diabetes mellitus možnost, aby si vytvořil sám osobní ochrannou energetickou vrstvu, čímž by zamezil působení zhoubného radioaktivního záření narušujícímu jeho přirozené biochemické procesy v organismu.

V návaznosti na průběžné úspěšné řešení sekundární příčiny je nutné, aby člověk přistoupil i k očistě svého fyzického těla – svého organismu pomocí každodenní stravy s přihlédnutím na originalitu jedince, tedy ne jakési obecné diety.

Vědomé nezanášení nesprávnými potravinami a jejími biochemickými negativnímu procesy, se stává člověk citlivějším na vnitřní podněty a impulsy, jež ho upozorňují na závažné změny v jeho zdravotním stavu, které sám vědomě nemůže postihnout.

Nedělitelnou součásti komplexu člověka (duchovní, energetická, fyzická-somatická) je energetická součást, podstatu které tvoří její duchovní rozměr.

Tyto 3 nedělitelné součásti člověka – jeho komplexu jsou na sobě existenčně závislé.

Lidské tělo bez energie, která podmiňuje funkci všech orgánů a buněk (vitální energie), je nehybnou, času a oxidaci podléhající hmotou.

Člověk, který je plný energie a má relativně zdravé tělo avšak bez respektování duchovního rozměru jenž je podmínkou pro přirozený dynamický vývoj, je bytostí bez emocionálního faktoru, to znamená, že se nemůže účastnit běžné aktivní komunikace se svým okolím.

Celý tento komplex lidské bytosti, která existuje v přirozeném dynamickém vývoji, zásadně ovlivňují další energie, jež spouštějí například mentální funkci jako nedělitelnou součást duchovního rozměru člověka.

Každá organická látka vyzařuje několik druhů energií, jenž se dají již dnes vědecky dokázat. Výzkum biofotonů dosáhl v posledních letech pozoruhodného pokroku především v Asii – tedy v Číně a v Japonsku, ale zatím v této oblasti vede v prokazatelnosti energetických hodnot organických látek  Německo. Výzkumný tým Dr. Fritze Alberta Poppova pokračuje úspěšně v tomto výzkumu měření biofotonů jako přirozených energií.
      Interakce energií mezi všemi organickými látkami a mezi energiemi člověka probíhá mimo jeho vědomí, avšak mnohé jejich změny se často na jeho vědomí příznivě a nebo nepříznivě „podepisují“.
Člověk běžně pociťuje pozitivní a negativní energetické změny kolem sebe, ale i v sobě v různých intenzitách (při přijatelné energetické toleranci citlivosti), takže je přirozené, když se posiluje energeticky i mimo již známého metabolického procesu proměny stravy v energii.

Energetické přípravky na bázi glukanů  plní nezbytnou součást řešení disharmonie cukrovka - diabetes mellitus I. a II. typu právě v oblasti posilování těch energií, které pozitivně ovlivňují prvotní příčiny vzniku této nemoci. Je to pomoc při tvorbě osobní ochranné energetické vrstvy člověka i při řešení sekundární příčiny, tedy při ovlivňování vědomí – konkrétně lidského ega v jeho umírňování.

O významu energií píše i slavný americký lékař a vědec Dr. Walter M. Bortz II.: „Aby se mohl objevit život jsou zapotřebí mechanismy uspořádanosti. Utvoření molekuly je příkladem takové uspořádanosti. Atomy se nespokojují s nekonečným rozptylováním a raději se množí nebo jsou spoutány v molekuly. Je třeba učinit základní poznámku, totiž že takové zesložiťování vyžaduje množství energie, které se v tomto procesu spotřebuje. Nemůžete vázat bez paliva. Toto tvrzení ilustruje jeden z nejzásadnějších pokusů, provedený v roce 1938 Stanley Millerem, vědcem z chicagské laboratoře Herolda Ureye. Miller vzal směs tří plynů, čpavku, metanu a vody, obsahující jen základní prvky kyslíku, uhlíku, vodíku a dusíku. To byly hlavní součásti atmosféry prvotní Země před pěti miliardami let, krátce po jejím vzniku. Do této jednoduché směsi zavedl elektrický výboj, aby napodobil blesk. Když pak zkoumal obsah nádoby, zjistil přítomnost aminokyselin – základních stavebních kamenů života. Následné pokusy ukázaly, že aminokyseliny se shlukují, když jim dodáme energii a vytvářejí polypeptidy – sloučeniny ještě bližší stavební látce života.“

Nové výzkumy v rámci energií a jejich nenahraditelné funkci při existenci života, ale stejně tak i při harmonizování zdravotních disharmonií dokazují, že oslabený energetický systém člověka vytváří podmínky k jakékoliv nemoci, to znamená i ke vzniku onemocnění cukrovka - diabetes mellitus I. a II. typu.

Jestli připustíme onu vědecky dokázanou pravdu, že všechny organické látky nesou sebou energii, stejně tak jako strava ještě na talíři obsahuje určité druhy energie, které se pak po jejím požití změní v energie nové, tak si musíme uvědomit, že všechno co člověk pozře, v něm může vyvolat různé energetické  procesy. Například vědci dokázali, že existuje „živá“ mouka, když ji člověk v rámci jídla zkonzumuje do dvou let od jejího semletí a existuje „mrtvá“ mouka, to znamená i mrtvá potravina, která se vytvoří z mouky starší než dva roky.

Tzv. mrtvá potravina je ve své podstatě jídlem bez energie, která místo toho, aby energii organismu odevzdala, energii odebírá.

Stejná situace je i u léků, u zdánlivě posilujících přípravků, u čajů apod. Analogie tohoto výzkumu se dá přenést i do vztahu mezi člověkem a potravinou či lékem. Nemocný člověk, který momentálně prochází akutní chřipkou, tedy trpí nedostatkem energie, a vykonává zaměstnání dejme tomu jako kuchař a nebo číšník, tak přímým kontaktem s jídlem může nejenom virem tohoto onemocnění jídlo kontaminovat, ale v každém případě jeho energetický deficit se vyrovnává tím, že z jídla pro hosta energii vzájemnou interakcí odčerpá.

Na druhé straně člověk, který je v energetické harmonii a má dostatek energie (mnozí nemocní lidé uvádějí, že když se k nim přiblíží relativně zdravý člověk, pociťují z něho vyzařování energie z čeho pak, podle jejich slov, pociťují v sobě sílu žít a nebo pracovat), při práci například s jídlem pro sebe a nebo někoho a nebo při práci s léky do těchto produktů energii vkládá. Takže když vědci změřili energetickou hodnotu léků od stejné firmy v různých lékárnách, zjistili i jejich různé výstupní energetické hodnoty. Je to analogické s výzkumem již vzpomínaného německého vědce Dr. Fritze Alberta Poppova, který spolu se svým výzkumným týmem měřil pomocí biofotonů energii dvou druhů vajec. První vejce byla od slepic chovaných v přírodním prostředí na sluníčku, v zahrádce a na dvorku a druhá vejce byla od slepic, chovaných v uzavřených klecích velkochovu nosnic. Byly zjištěny veliké rozdíly v energetickém vyzařování. Dr. Popp říká: „Každá potravina přenáší energii na náš systém, na tělo. Místo energie bychom měli raději říci informace. Dobrá potravina má schopnost aktivně zlepšit stav našeho tělesného systému. Špatná potravina zákonitě přenáší špatnou informaci to znamená, že informační obsah potraviny, který je prodáván zářením je novým kritériem pro kvalitu jídla.“

Lidé často mluví o vyzařování člověka a nebo zvířete (například lidé v bytech chovají kočky nebo psy nejenom z důvodu společníka, ale i z důvodů energetických) a nebo se říká, že někteří lidé jsou spolu proto, že jsou na stejné energetické vlnové délce. Taky se často mluví o energiích, které někteří lidé popisují jako auru.
Dr. Popp došel k závěru, že: „…světlo, které měříme je aura živých tvorů. Lépe řečeno, část jejich aury, totiž ta část, která je viditelná a měřitelná dnešními detektory. My toto světlo měříme. Nemůže být tedy žádných pochyb, že vystupuje ze systému těla. Nanejvýš lze pochybovat o tom, zda je mohou vidět, tedy jestli vůbec citlivost lidského oka stačí k tomu, aby mohlo toto nesmírně slabé záření být vidět. Oko je ale ten nejcitlivější „optický přístroj“ na měření světla, jeho citlivost dosahuje citlivosti našich moderních detekčních systémů.“

A ještě jedno vysvětlení k energiím.

V knize Dr. Bortze autor uvádí: fyzik Harold Morowitz tvrdí, že kdykoli se mezi nějaký zdroj energie a „odtok“ dostane nějaký objekt, způsobí že energie, kterou daný objekt získal projde alespoň jedním oscilačním cyklem, dříve než zmizí v „odtoku“. Geofyzikální magnetické elektrostatické a metabolické síly a reakce, to jsou některé z forem jejichž tyto oscilace mohou nabývat. Nejsou samozřejmě omezeny jen na živé bytosti, což dokazuje množství pokusů.

Kdybychom člověka napojeného na EEG pozorovali, když budou postupně přistupovat zdraví a nebo nemocní lidé, viděli bychom na monitoru, že tento přístroj bude zaznamenávat elektrickou aktivitu mozku, tedy energetické výboje v různých hodnotách podle toho, jak který příchozí člověk bude vyzařovat vlastní pozitivní energii a nebo naopak bude spotřebovávat energii člověka na přístroj napojeného.

Podobnou situaci můžeme popsat u lidí, kteří budou procházet mezi dvěma volně bavícími se lidmi. Když bude procházet dvojicí nemocných, tedy pozitivní energii potřebných lidí, prožije jiný vnitřní stav (energetický stav), než když bude procházet mezi dvěma zdravými a pozitivní energií nabitými.

Expertní zpráva vědců potvrzuje, že glukany, jenž jsou aktivní součástí energetických glukanových přípravků určených pro harmonizaci lidí nemocných cukrovkou - diabetes mellitus I. a II. typu, sehrávají rozhodující roli v posílení imunitního systému člověka. Beta glukany 1-3 D jsou základním zdrojem energie pro buňky imunitního systému – makrofágy, mikrofágy, T-buňky, K-buňky a další.

Č á s t   e x p e r t n í   z p r á v y

Existuje několik odlišných typů glukanů s různou mírou aktivity. Ovšem většina z nich je inertních a používá se jako prostá výživa či potravina. Nejaktivnější druh glukanu je beta-1,3-D-glukan, který lze izolovat z buněčných stěn kvasinek a některých hub. Ve výzkumném středisku Harvardské Univerzity bylo zjištěno, že existují určité receptory na membránách makrofágů, které dovedou tyto glukany zachytit. Obvykle jde o receptory, které rozeznávají zhruba sedm sacharidových jednotek. Význam této interakce spočívá především v aktivaci makrofágů, které zajišťují nespecifickou imunitu.

Aktivované makrofágy se spolu s dalšími uvolněnými cytokiny podílí na nespecifické imunitě:
- fagocytární funkce má význam při eliminaci cizorodých látek v těle organismu; virové, bakteriální, plísňové a parazitární infekční onemocnění; snížení hladiny přebytečných látek z výživy (např. cholesterol apod.) nebo přebytečných hormonů (fyzická či psychická zátěž) atd.
- uvolňování cytokinů a dalších stimulačních látek se uplatňuje při léčbě onemocnění imunitního systému; léčba zhoubných nádorů, HIV infekce, UV záření atd.

Molekula beta-1,3-D-glukan je rezistentní vůči kyselému prostředí, nehydrolyzuje se. Po perorální aplikaci přípravku s touto účinnou látkou dochází k postupnému průchodu glukanu přes žaludek beze změny až do střeva. Ve střevě je dostatek specifického enzymu beta-1,3-D-glukanózy, který může glukan štěpit. Pomocí receptorů makrofágů v intestinální stěně je beta-1,3-D-glukan vychytáván. Díky receptorové interakci dojde k okamžité aktivaci makrofágů, která se zpětně přenáší do lokálních lymfatických uzlin (Payerovy pláty) a stejně jako při přirozené prezentaci antigenu se uvolňují cytokiny, které následně indikují celkovou aktivaci imunitního systému. Tento mechanismus se označuje jako fagocytární transport.

V jedné z pozoruhodných studií, provedených v U. S. Armed Forces Radiobiology Institute, byl beta-1,3-D-glukan podáván perorálně krysám, které byly ozářeny letální dávkou radiace. Sedmdesát procent těchto krys, kterým byla po radiaci perorálně podána dávka beta-1,3-D-glukanu, bylo kompletně chráněno proti účinkům radiace.

Myra Patchen zjistil, že beta-1,3-D-glukan působí jako scavenger volných radikálů. Je schopný chránit makrofágy cirkulující v krvi od napadení volnými radikály při i po radiaci, aniž by došlo ke změně jejich důležitých funkcí, jako uvolňování důležitých cytokinů a faktorů (jako např. GM-CSF) pro obnovení tvorby normální kostní dřeně.

Glukan je výhodným přípravkem při léčbě a hojení ran. V experimentální studii bylo zjištěno, že zvířata lokálně léčená beta-1,3-D-glukanem měla v místě zranění zvýšený počet makrofágů, dříve došlo k opravnému zánětlivému procesu s velmi malým počtem polymorfonukleárních neutrofilů na rozdíl od skupiny zvířat, která nebyla glukanem léčena. Jak reepitelizace, tak fibroplazie byly započaty dříve ve skupině léčené beta-1,3-D-glukanem. Po pětidenní léčbě byla poraněná zvířata kompletně reepitelizována a fibroplasty byly obnoveny u většiny léčených beta-1,3-D-glukanem již za 5 až 7 dní (Leibovich, 1980).

Zajímavý lokální účinek beta-1,3-D-glukanu byl prokázán i v případě nepoškozené kůže. Po podávání glukanu došlo k revitalizaci kůže, k redukci počtu vrásek, k úpravě vlhkosti kůže vůči skupině žen, které glukan nepoužívaly (Smith, 1991).

Lokálně aplikovaný glukan aktivuje epidermální makrofágy (Langerhansovy buňky). Navíc účinek scavenger volných radikálů umožňuje glukanu působit i jako fotoprotektivní přípravek.

Studie v oblasti perorálního použití glukanu za účelem snížení cholesterolu, které stále pokračují, ukazují na zvýšení účinnosti redukčních látek jakou jsou niacin a Lopid.

Velmi často se vyrábí glukan v kombinaci s vitaminem C a jeho deriváty. Obsah intracelulárního askorbátu ve fagocytujících buňkách dosahuje 40 krát vyšších hodnot než plasmatický askorbát. Makrofágy aktivované beta-1,3-D-glukanem vykazují významný úbytek obsahu intracelulárního askorbátu. To může vést k vyčerpání schopnosti těchto buněk působit jako scavenger volných radikálů stejně jako ke snížení pohyblivosti makrofágů a snížení produkce některých enzymů makrofágy. Proto přípravek, který obsahuje navíc vitamin C minimalizuje tento efekt.

Makrofágy jsou v těle hlavním zdrojem interleukinu IL-1, který zvyšuje produkci inzulínu, a jejich tvorba může být zesílena aktivací beta-1,3-D-glukanu. Beta-1,3-D-glukan je evidentní adjuvans pro zlepšení života pacientů s diabetes mellitus, trpících komplikacemi aterosklerózy a vyžadující adjuvantní léčbu antioxidanty.

1) Osoby s imunodeficiencí jakéhokoliv původu:
- HIV infekce
- vysoký výskyt infekčních onemocnění
- zhoubná nádorová onemocnění
- imunosupresivní léčba, chemoterapie a radioterapie
- osoby starší 40 let, u nichž dochází ke zpomalení některých přirozených imunitních reakcí
- geriatričtí pacienti

2) Osoby infikované:
- virovou infekcí
- bakteriální infekcí
- plísňovou infekcí
- parazitární infekcí

3) Osoby s chronickým onemocněním:
- osoby s cukrovkou - diabetes mellitus
- osoby s chronickým zánětem
- osoby s častými infekcemi

4) Osoby po expozici extrémních podmínek zvyšujících tvorbu volných radikálů:
- UV záření a elektromagnetické pole
- radiační záření
- nesprávné stravovací návyky
- větší konzumace potravin s vysokým obsahem konzervačních látek

5) Osoby exponované zátěží:
- profesionální a amatérští sportovci
- osoby s vysokou pracovní zátěží
- osoby vystavené fyzickému nebo psychickému stresu

6) Osoby s vysokým rizikem aterosklerózy (kornatění tepen, hromadění lipidů v cévní stěně)

Glukany je tedy možné aplikovat do organismu v různých formách. Složení nabízených přípravků umožňuje aplikaci glukanu kromě různých podpůrných dietetik i přes dermální přípravky, tedy jeho pronikání přes systém kůže.

Velký význam v postavení glukanu mezi léčivými látkami má vědecky potvrzená skutečnost, že má nesporné radioprotektivní účinky, tedy pozitivní vliv na nemoci, u nichž se používá ozařování a jako velice účinná ochrana před nepříznivými vlivy „ozónových děr“.

Glukanové výrobky jsou významnou a doposud ničím nenahraditelnou složkou v péči proti stárnutí. Jejich intenzivní účinek nahrazuje zdroje epidermu a tak obnovuje přirozeným způsobem fyziologické funkce, jež aktivují naši buněčnou činnost. Krémy se okamžitě vstřebávají do pokožky a přinášejí výživné i ochranné složky do našeho organismu. Všechny uvedené výrobky s obsahem glukanu se dají bez nadsázky označit za novou generaci dieteticko-podpůrných a léčivých kosmetických přípravků.

Uvedený komplex energetických glukanových přípravků uzavírají v harmonizaci lidí nemocných cukrovkou - diabetes mellitus I. a II. typu tzv. energetické kamenné systémy a energetické předměty.

Biologické hodiny

Součástí procesu harmonizace lidí nemocných cukrovkou - diabetes mellitus I. a II. typu je bezpodmínečné respektování biologických hodin, což je často nazývané biorytmem.

Za prvé musíme uvést, že tzv. biologické hodiny lidského organismu jsou sice přizpůsobitelné vzhledem k různým změnám v rámci časových posunů, avšak vždy až za určitou dobu a především za určitou cenu, jež vytváří při opakování násilných změn biologických hodin obtížnost pro normální procesy organismu.

Biologické hodiny chápeme jako daný přirozený rytmus organismu, při kterém si každý orgán, každá buňka v určitých časových intervalech vyžaduje své. Jak se říká: „Co je Boží Bohu a co v pravou chvíli tělu, je nutné mu to dát.“

Jídlo, tedy každodenní energeticko informační přísun v podobě stravy pro následnou metabolizaci, je prvním předpokladem pro úspěšnou harmonizaci nemocného. Jedná se především o čas jídla – tedy o začátek a délku pojídání a s tím související i množství jídla.

Za druhé je v této souvislosti dodržování biologických hodin důležitým aspektem čas pro aktivní činnost, tedy práci, pohyb a za třetí je nutné respektovat čas pro odpočinek, zejména spánek.

Ani jedna z uvedených činností se nedá zobecnit například pro dva lidi, dokud jim podle vnitřní intuice, tedy jejich vnitřních energetických znamení stejný čas nevyjde.

Strava

Největší problémy při respektování stravy v souvislosti nejenom s tzv. biologickými hodinami, ale i s potřebami lidského organismu vznikají na základě zavedených dietetických dogmat rodinných a nebo regionálních zvyků a různých lidových moudrostí.

Druhým problémem v této oblasti je buď povýšené a nebo ponížené ego, kdy v prvním případě člověk předsouvá chuť a estetický vzhled jídla, často i účelovost a v druhém případě při poníženém egu člověk sní vše, co mu jeho manipulátor – nejčastěji maminka a nebo partner předloží.

Dr. Bortz říká: „S výživou je spojená rozsáhlá mytologie propletená ještě kulturně získanými návyky a předsudky… Jak napsal Denis Diderot – lékaři neustále pracují na zachování našeho zdraví a kuchaři na jeho zničení, jenže kuchaři bývají častěji úspěšnější.“

Mnohaletým výzkumem několika tisíc klientů jsme zjistili, že strava zásadně ovlivňuje nejenom energetické hodnoty člověka, psychiku, ale jak uvádí Jane Carperová ve světovém bestselleru – Potraviny zázračné léky, že strava dokáže nejenom uzdravit, ale vyvolat i zákeřné nemoci, ba dokonce zabít.

Čínské přísloví říká: „Ať už bylo otcem nemocí cokoliv, její matkou byla špatná strava.“

Maminka jedné naši klientky, jenž se dožila devadesáti let, říkala s oblibou větu: „Lidé neumírají z hladu, ale z přežranosti.“

Jane Carperová dále tvrdí: „Strava má tu význačnou vlastnost, že je jediným významným zdravotním faktorem, který máte zcela pod kontrolou. Vy máte poslední slovo v tom, co se vám dostane či nedostane do úst a do žaludku.

Jiné zdravotní faktory jako je kvalita ovzduší, které dýcháte, hluk, jemuž jste vystaveni, či emocionální náboje ve svém okolí, ovlivnit vždy nemůžete, ale své stravovací návyky změnit můžete. A je to ostuda promrhat tak skvělou příležitost působit na své zdraví.“ Dále uvádí, že tuto myšlenku vyslovil Dr. Andrew Weil, autor knihy „Zdraví přírody, přírodní medicína“.

Při harmonizaci nemoci cukrovky - diabetes mellitus I. a II. typu má veliký význam strava podle filozofie Sebepoznání, kde v prvním 21 denním období klient pro to, aby se stal citlivějším a uměl si stravu připravit podle vlastních intuitivních signálů svého nitra, požívá stravu v podobě tzv. účelových jídel.

Tato jídla dovedou umírnit vysoké ego a nebo naopak zharmonizovat ego ponížené.

V dalším období už si klient všechny potřebné suroviny, stejně tak jako způsob přípravy každodenního jídla v souladu s přirozenými potřebami jeho organismu a v souladu se svým nitrem, připravuje sám.

Stejně tak další faktory zdraví, jako je aktivní činnost a nebo aktivní či pasivní odpočinek, si po několika týdnech od zahájení harmonizačního procesu klient umí sám podle svých vnitřních znamení a signálů najít a respektovat.

Filozofie Sebepoznání, která je základem tohoto moderního způsobu samozdravování aktivním vědomým přístupem, dává naději v podobě jistoty především těm, kteří bloudí v zoufalství a onu jistotu očekávají v zázracích.

Uvedený způsob samouzdravování nedává nikomu falešnou iluzi, že změny přijdou ihned po prvním setkání s harmoniérem nebo po prvním  užití energetických glukanových přípravků. Dá se říct, že je to „běh na dlouhou trať“, který trvá jen tak dlouho, jakou víru má člověk v Sebe sama.

Mnozí klienti po dobu více než pět let úspěšné existence této metody, uměli najít jistotu v tomto novém stylu zdravé existence za několik týdnů a udržují si ji již několik let.

V životě buněk glukany v podobě energetických přípravků, stejně tak jako vyvážená a přesně nominovaná a energeticky plná strava, dělají téměř zázraky, protože svými účinky mění nejenom  jejich schopnost samoregenerace, ale tím i schopnost samoregenerace celého organismu.

Je však veliký rozdíl, když do nečistého organismu plného negativity a škodlivých sloučenin dáte i ten nejúčinnější lék, třeba v podobě stravy a nefunguje – což je pochopitelné a když dáte energetický glukanový přípravek do čistého organismu, tak funguje nadmíru překvapivě při jakékoliv disharmonii.

Dát někomu nepřipravenému i ten nejdražší či nejúčinnější lék, je jako byste dali nějakému pobudovi na ulici vzácný a drahý předmět. Nikdy by nepochopil jeho skutečnou hodnotu a vyměnil by ho za to, co má pro něj momentálně hodnotu a to je – jídlo, alkohol, kouření a nebo něco podobného.

Stejně tak člověk, který nepochopí svůj vlastní duchovní rozměr, neumí ani připustit, přijmout a respektovat pravé důvody, proč by měl od základu změnit přístup k rozhodujícím složkám svého zdraví.

Člověk se nesmí dívat na své tělo jako na stroj, i když se říká, že stroj to nejsou pouhá kolečka, řetězy, motor a nebo táhlo.

Stejně tak domov, to není pouze dům, pokoje, postel a stůl. Duchovní rozměr domova vytváří člověk, jeho schopnost domovu dát ono živočišné teplo, které vyzařuje z lidského těla, ze živého organismu. Stejně tak jako lidskému tělu dává energii a podstatu jeho existence Duše. Lidskému jednání a konání, jako i myšlení, dává tu pravou hodnotu jeho duchapřítomnost. 

www.beta-glukan.cz - Mgr. Ladislava Štěpánková | Telefon: +420 733 652 654 | Email:
Powered by Xperd - Rejstřík firem - OMEGAplus Chrudim - Login